Vrbno pod Pradědem /Rozhovor, glosa/ – Vyhlašování nominací na Českého lva minulý týden napjatě sledovali všichni, kteří pomáhali filmařům při natáčení výpravného velkofilmu 7 dní hříchů. Protože se natáčelo v okolí Vrbna pod Pradědem, zahrála si v rolích statistů řada místních obyvatel. Co filmu říkají? A proč Jeseníky tak lákají filmaře? A co o tomto kraji říká Vladimír Morávek?

Výsledkem jsou tři nominace na prestižní ceny Český lev pro dramatický příběh 7 dní hříchů, který režisér Jiří Chlumský natáčel celé čtyři roky, převážně v našem regionu. Zda snímek skutečně promění tři nominace na skleněné sošky Českých lvů, se dozvíme počátkem března. Film získal nominace v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli pro Vicu Kerekes, na nejlepšího herce v hlavní roli byl nominován Ondřej Vetchý a ve hře o lva je také kameraman Ján Ďuriš, který má nominaci v kategorii Kamera.

Natáčení byl zážitek

„Nebudete mi to věřit, ale já jsem ještě film 7 dní hříchů neviděl. Když to dávali u nás v kině Mír, měl jsem zrovna jiné starosti a doufal jsem, že to budou ještě reprízovat. Kamarádi, co na tom filmu byli, hodnotí výsledek poněkud rozpačitě, ale každopádně natáčení byl pro nás zážitek, na jaký se nezapomíná. Můžu teď aspoň každému potvrdit, že Vica Kerekes je ve skutečnosti ještě krásnější než na filmovém plátně nebo v televizi,“ zavzpomínal na natáčení Petr Šťastný z Krnova, který ve filmu nosil na rukávu pásku s označením RG revolučních gard.

Otevírání nedávné historie

Jiří Chlumský natočil film podle scénáře Josefa Urbana, kterého inspirují takzvané sudetské příběhy neboli proměna vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci před válkou, za války a po válce. „Myslím, že film má také mimo jiné didaktický význam v tom, že by se měla otevírat nedávná historie a dívat se na ni nezatíženým pohledem. Vždyť jsme součástí Evropy. A k lidem, s nimiž jsme žili tisíc let na stejném místě, musíme hledat cesty. A první krok k tomu, abychom žili v jisté harmonii, je ten, že se vyrovnáme tam, kde se udělaly chyby, a omluvíme se jeden druhému,“ odpověděl Ondřej Vetchý na otázku novinářů, čím jej filmový příběh oslovil.

Máme filmařům co nabídnout?

Co mají společného kultovní animovaný film Alois Nebel, sudetský příběh 7 dní hříchů a životopis francouzské světice Johanky z Arku? Všechny tyto výpravné a nákladné filmy byly natočeny v našem regionu. Karlovu Studánku zná každý Čech díky filmu S tebou mě baví svět a atmosféru zapadlých obcí Rýmařovska vystihl film Divoké včely stejně autenticky jako fotografie Jindřicha Štreita. Zdá se, že po delší pauze filmaři zase objevují Jeseníky. Pro náš region je to samozřejmě nejen příležitost, jak se zviditelnit, ale filmaři zde také utrácejí peníze v obchodech a restauracích, najímají si místní firmy a nabízejí přivýdělek statistům.

Právě genius loci zdejšího kraje je to, čím Jeseníky a jejich podhůří imponují filmovým tvůrcům. Podle manažerky regionální filmové kanceláře Jeseníky Film Office Barbory Hauškové, která má za cíl k nám nalákat další filmaře, vyzařuje tato krajina svou sudetskou minulost, neupravenost a syrovost. Tím dokáže na filmaře udělat dojem, protože něco podobného jiné české lokace nenabízí. Když ale vidím, jak rychle jesenickým podhorským chaloupkám přibývají plastová okna a jak se všude v okolní krajině začínají roztáčet větrníky elektráren, musím se modlit, ať nám pánbůh ráčí tu naši jesenickou retroatmosféru zachovat co nejdéle.

Vladimír Morávek: Bruntál je město, které má tajemství

Víte, kdo napsal scénář k oblíbeným filmům Nuda v Brně, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště a kdo je režíroval? Nebyl to nikdo jiný, než někdejší bruntálský obyvatel, režisér Vladimír Morávek. U příležitosti letošního osmistého výročí založení Bruntálu získal ocenění Osobnost města. Od roku 2005 je uměleckým šéfem Divadla Husa na provázku. Co připravuje pro publikum v divadle, a chystá také nějaký další poutavý filmový snímek? Jak rád se vrací do Bruntálu, kde má rodinu?

Působíte neskutečně vyrovnaným a klidným dojmem. Není to jen zdání, umíte taky někdy vybuchnout a zakřičet?

Myslím, že herci v různých českých a moravských divadelních domech by mohli vyprávět… Jednou jsem herečku Annu Duchaňovou, když jsem jí chtěl vysvětlit, co to je mít někoho víc rád než sebe, dovedl k tomu, že se na zkoušce svlékla se zoufalstvím donaha. A rekvizitárna Divadla Na Vinohradech, ta by, myslím, taky mnohé dodala: Jiřina Jirásková při jedné zkoušce na Višňový sad vykouřila dvacet sedm cigaret za hodinu…

Za svou dosavadní tvorbu jste posbíral řadu cen. Které si ceníte nejvíce. A jaký význam pro vás má titul Osobnost města Bruntálu 2013?

Na stole mám ty České lvy, v šuplíčku poměrně dost plaketa různých diplomů a medailí. Blbé je, že není mnoho co dělat se všemi těmi obskurními předměty. Dotýkat se jich něžně a myslet na ty, co máte rád, to snad. Když jsem tedy od Bruntálu dostal ten titul, hlavně jsem se pořád bál, abych ho někde nezapomněl: na tom bálu, co hýřivě svítil do noci. Pak jsem si tu igelitku se všemi těmi drahými předměty pořád někam nosil, někde schovával, nad ránem zapomněl to nakonec u Stáni Přikrylové v embéčku, ale vzpomněl si včas, odvezl to k Jurovicům, tam položil všechny ty milé předměty na stůl a díval se do noci. Zrovna svítalo.

V Bruntále máte sestru s rodinou, rád se vracíte do města svého mládí? Jak na své mládí vzpomínáte, vím, že jste například skládal básně… děvčatům?

To je tak, že si jeden nevybere. Já kdesi zkraje vím, že Bruntál dost často koluje v různých anekdotách na téma, co trochu škaredé jest, co bolavé. Já jsem si jist, že je mi to kraj nad jiné drahý. Že je to domov. Mám tam všechny nejdražší lidi po kupě. A vždycky, když se mi všechna ta o poznání blýskavější města přejedí, v Bruntále jsem čistý a klidný a věřím různým věcem. A to mládí bylo divoké a vzrušující a legrační, ano.

Jak se vypracuje kluk z Bruntálu k tak prestižní pozici jako vy?

Má sny. Má milující lidi všude kolem. Má jakési napojení na Tajemství. V tom smyslu je myslím Bruntál zatroleně vydatné město. Tajemství tam zpoza kdekteré stěny načuhuje. Cosi bolí. Cosi se nedovysloví. Cosi hrozně řve po odpuštění. A po té lásce zas.

Co nového připravujete v divadle a ve filmu? Na co, mohou diváci těšit?

Nový film se chystá. Jmenovat se má Krasoplavci oh! a měl by být o tom, jak v neobyčejně napapané době, kde všechno už bylo a radost byla a mejdany do rána byly a extáze na střeše mrakodrapů, chce ještě jeden něco zažít. Kajetán miláček národa. Starý klaun, co každou středu vysílá těsně před večerem, a Čechové na chvíli nevečeří, nehrají PC hry, nehartusí na vládu, dívají se na něho. A Kajetán se snaží vtipnějšími a vtipnějšími větami udělat si legraci ze všeho, na co přijde, a pak se ukáže být nejsmutnějším klaunem široko daleko. Hrát ho bude Miroslav Donutil, a já bych rád, aby to byl jeho životní výkon. Věřím mu.

Je něco, co byste rád ve svém životě změnil nebo co vám přímo vadí? Jaké hodnoty naopak vyznáváte?

Tak chtěl bych nejspíš být umanutějším sportovcem, abych byl štíhlý a rozsochatý. Méně samotný bych chtěl být, všecky ty smrtě nejdražších Bruntaláků rád bych vymazal. Tomáše Přikryla bych hrozně rád ještě obejmul a bratra mýho a tátu mýho, a vím, že to nejde, že přes tu šílenou bolest, co jsem s nima zakusil, něco bolavýho, ale čistýho rozhostilo se v mým srdci, a já pak všechny ty příběhy o Věčnosti a Tajemství rozklenuté nad Čechami umím vyprávět. Tedy vyznávám přátelství a schopnost obdivovat a milovat. Ve městě Bruntále.