Jezuitská kolej v Kutné hoře, současné sídlo GASK – Galerie Středočeského kraje, se nachází na impozantním místě v těsném sousedství chrámu sv. Barbory. Je jedinečná svou architekturou, polohou a v neposlední řadě nabízí mnoho zajímavého a neobjeveného pro filmové tvůrce.
Autorem projektu raně barokní budovy byl významný stavitel jezuitských budov, italský architekt narozený ve Vídni Giovanni Domenico Orsi. Jeho zkušenosti se stavbami pevností se projevily i na velmi důkladné stavbě koleje, včetně důmyslného odvádění spodní a splaškové vody. Z částečně dochovaných plánů je patrné, že zvolil půdorys písmene E a současný půdorys ve tvaru písmene F je důsledkem toho, že projekt nebyl nikdy naplněn.
Po Orsiho smrti v dostavbě pokračoval Carlo Lurago a kolej byla kompletně dokončena až v roce 1750. Architektura koleje je poměrně strohá, jak velela jezuitská řehole, jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce.
Stavba probíhala pomalu, teprve roku 1678 se do ještě značně rozestavěné koleje přestěhovali jezuité, kteří sídlili skoro padesát let v provizoriu.
Podle archivních zpráv a rozboru stavby lze určit umístění některých funkcí a místností. Ve středním křídle byly nad sklepem kuchyně, refektář a kredenciárium (sklad nádobí), v přízemí severního křídla se nacházela lékárna s bohatou výzdobou klenby. Dále bylo v prvním patře koleje umístěno divadlo, jdoucí přes dvě podlaží, jehož přesná lokalizace je dnes velmi obtížná. Ve vnitřním nádvoří byla ozdobná zahrada s terasami, štěpnicí a užitkovou částí. Terasa před jezuitskou kolejí byla v letech 1703 – 1716 vyzdobena barokními plastikami z dílny sochaře Františka Bauguta, příslušníka jezuitského řádu, který je též autorem morového sloupu.
Byl tak zrealizován záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře „královskou cestu“ od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem.
Roku 1773 byl jezuitský řád zrušen (tehdy stavba ještě neměla definitivní podobu a rozsah) a v celé koleji byla zřízena vojenská kasárna a roku 1778 v severním křídle špitál. Ve stavbě pokračoval vojenský erár až v letech 1843 až 1844. Budova tak byla přizpůsobena potřebám vojenského výchovného ústavu. Změna využívání stavby sebou nesla rozsáhlé stavební úpravy v interiérech. Nejzávažnější změnou bylo snesení neudržované střední věže ze statických důvodů v roce 1842 a přístavba tří záchodových věží před dvorní průčelí.
Vojákům sloužila kolej až do roku 1998, kdy byla předána do užívání galerie a byl připraven projekt rekonstrukce a přeměny koleje v moderní instituci prezentující výtvarné umění.
Tento historický objekt s krásným výhledem na svatou Barboru a zároveň na celé město se pro filmové tvůrce nabízí hned z několika důvodů. Filmařům jsou k dispozici nejen rozsáhlé zdobené sály a chodby, ale také malebné nádvoří se zahradami. Z interiérů je zajímavý barokní refektář, barokní lékárna s původními freskami a zimní zahrada. V Jezuitských kolejích jsou filmaři vítáni a rádi vyhoví také jejich složitějším nárokům.
Exteriéry koleje se objevily v několika filmech, v interiérech byl natočen v roce 2005 snímek britské produkce Útěk z pevnosti Colditz.
