Malebné Lázně Bílina–Kyselka s nádherným parkem a stylovou architekturou jsou v současnosti nevyužité a čekají na investora, který by sešlým a částečně poničeným objektům vdechl nový život. Než se však vhodný investor objeví, mohou lázně se svou snovou atmosférou bývalé slávy a velkoleposti posloužit jako originální filmová lokace.
„Vzhledem k tomu, že jsou lázně uzavřeny již několik let a stále čekáme na vhodného investora, rozhodli jsme se tento jedinečný areál nabídnout k natáčení. Věříme, že filmaři jistě ocení opuštěné prostory a především volnost upravit si interiéry podle svých potřeb," říká místostarostka města Bílina Zuzana Bařtipánová.| Foto: Czech Film Commission
Filmaři jistě ocení opuštěné prostory a především volnost upravit si interiéry podle svých potřeb
Lázeňský areál se nachází v klidné části města Bílina v Ústeckém kraji. Filmařům je k dispozici – kromě hlavní budovy lázní – také lesní park, inhalatorium, stáčírna minerálních vod a další drobné stavby. V současnosti je město vlastníkem všech pozemků a objektů areálu lázní (hlavní budova a přilehlý lesopark). Stále funkční stáčírna minerální vody je v soukromém vlastnictví společnosti BHMW CZ, která je pronájmu prostor filmařům rovněž nakloněna.
Interiéry hlavní lázeňské budovy, dvou budov Zátiší s ubytovacími prostory dostavěnými ve 20. století i inhalatoria jsou v současné době zcela prázdné a bez jakéhokoli vybavení. Pro filmaře budou nejzajímavější a nejlépe využitelné prostory jídelny, schodišť a kulturní místnost (dříve kino) v hlavní budově, nebo hudební altánek v parku a hlavní místnost v inhalatoriu, kde býval veřejně dostupný pramen kyselky.
Historicky první písemné záznamy o využívání bílinské kyselky k léčebným účelům jsou z počátku 17. století. Již od roku 1664 jsou v archiváliích rodu Lobkoviců, kteří Bílinu vlastnili, prokazatelně doloženy i obchodní aktivity spojené s bílinskou kyselkou. První zmínky o lázeňství v Bílině jsou pak z počátku 18. století. Mezi lety 1810 až 1820 tu byly objeveny a zachyceny další prameny a záběr bílinských lázní se postupně rozšířil. Navštívila je i řada význačných osobností, mimo jiné Johann Wolfgang Goethe nebo Ludwig van Beethoven.
Na konci 19. století byly lázně chloubou města. Významným mezníkem se pro ně stalo zavedení železnice do města a dokončení stavby hlavní lázeňské budovy na konci 19. století. Byla postavena v pseudorenesančním slohu a vybavena pokoji pro lázeňské hosty, salonem, čítárnou, lázeňskými kabinami a inhalátorem a také empírovou kolonádou.
V parku, který lázeňskou budovou obklopuje, najdeme i zajímavý dřevěný pavilon ve švýcarském stylu. Je kopií dřevěného švédského hotelu a nyní je v provozu jako Lesní kavárna. Původní stavba byla zhotovena pro Zemskou jubilejní výstavu v Praze (1891) a poté umístěna v bílinském lázeňském parku. Roku 1898 byly v areálu lázní postaveny také již zmíněné objekty inhalatoria a nové stáčírny minerální vody.
Svého největšího rozmachu dosáhla Bílinská kyselka na přelomu 19. a 20. století, kdy byla vyvážena do celého světa, například až do někdejší brazilské metropole Ria de Janeira.
V novodobé historii se ani lázním Bílina nevyhnulo znárodnění. Původní léčba horních cest dýchacích musela být pro stále se zhoršující ovzduší průmyslové oblasti ukončena, procedury se zaměřily na léčbu žaludku a tenkého střeva. Výstavní lázeňský park a okolí zcela zpustlo. Ze stáčírny minerálky byl vytvořen národní podnik. Bývalá tovární budova na mytí vratných lahví a výrobu Bílinských zažívacích pastilek se stala ředitelstvím česko-slovenských léčivých zřídel.
K přechodnému oživení došlo v 70. letech – městu byl přiznán statut lázní, obnovil se park, lesní kavárna a minigolf. V roce 1998 se přihlásila rodina Lobkoviců s restitučním nárokem a lázně nabídla k prodeji městu. To je roku 2003 odkoupilo, léčba se však už neobnovila a lázně jsou od té doby prázdné. Nadále funguje pouze stáčírna minerální vody Kyselka.
„Budova stáčírny byla ve své době unikátní. Její velká část byla využita pro stáčení kyselky, označování lahví a balení. Pro export kyselky byla dokonce do areálu zřízena železniční vlečka, která pomohla rozvozu po celé republice i do zahraničí. Železniční vlečka ke stáčírně stále vede a ač není využívaná, je stále funkční. Po modernizaci procesů se výroba přesunula pouze do levé části budovy, pro export se v dnešní době využívá už jen kamionová přeprava.“ přiblížila historii stáčírny místostarostka Bíliny pro věci neinvestiční Veronika Horová.
Prostory bílinských lázní využila v nedávné minulosti Česká televize pro natáčení výpravné historické ságy Já, Mattoni. „Moc nás těší, že areál lázní, které byly v minulosti jedním z nejvýznamnějších lázeňských míst Evropy, mohl opět ožít ve své původní kráse prostřednictvím televizního seriálu Já, Mattoni. Věříme, že potenciál této fotogenické a variabilní lokace využijí i další filmové produkce. Rádi jim v tom budeme nápomocni,“ říká Barbora Hyšková z Filmové kanceláře Ústeckého kraje.
Kontakt v případě zájmu o natáčení v prostorách lázní Bílina-Kyselka a na území Ústeckého kraje:
Filmová kancelář Ústeckého kraje, Barbora Hyšková, hyskova.b@kr-ustecky.cz, +420 778 494 321
Obsáhlejší galerii fotografií naleznete v sekci Lokace >
