Zahraniční produkce
Česká republika je producenty z celého světa považována za jednu z nejzajímavějších a nejvyhledávanějších filmových destinací pro natáčení. Mnoho zahraničních filmových studií i nezávislých produkčních společností mělo za posledních 20 let možnost ocenit úchvatné lokace, vysoce profesionální filmové štáby i kvalitní postprodukci – špičkové služby, kterými je Česká republika nyní známá v celém filmovém světě.
Kromě produkce filmů a televizních pořadů je Česká republika také vyhledávaná pro natáčení reklamních spotů jak domácí provenience, tak i těch mezinárodních, určených pro zahraniční trhy. Produkce reklamních spotů je v současné době co do obratu dokonce nejsilnější složkou audiovizuální výroby u nás. Zatímco roční obraty produkce zahraničních filmů v České republice od roku 2004 neustále klesaly, výroba reklamních spotů se držela po celou dobu přibližně na stejné úrovni. V tomto trendu se odráží zejména fakt, že zatímco většina vyspělých filmařských zemích zavedla pro filmové produkce motivační pobídky (Česká republika se zpožděním až v roce 2010), na výrobu reklam se tyto pobídky nikdy nevztahovaly – proto tedy byla Česká republika schopna si v tomto sektoru po celou dobu udržet konkurenceschopnost.
Do roku 2004 patřila Česká republika mezi nejvyhledávanější filmové destinace světa. V Evropě byla s výjimkou Velké Británie bez konkurence. Důvody byly logické: kvalitní filmová infrastruktura, profesionální filmové štáby, různorodé lokace, tradice a zkušenost a přitom lepší ceny než v jiných zemích. Do tohoto období spadají největší filmové produkce natočené u nás, například Mission: Impossible (1996), Agent bez minulosti (2002), Blade II (2002), Hartova válka (2002), Rytíři ze Šanghaje (2003), Liga výjimečných (2003), Hellboy (2004), Van Helsing (2004).
Od roku 2005 začala Česká republika tuto svou pozici vedoucího dodavatele filmových služeb ztrácet a přicházela o zakázky ve prospěch jiných zemí – okolní státy totiž dříve pochopily ekonomický a marketingový přínos filmového průmyslu a zavedly pobídky, aby natáčení přilákaly do svých zemí. Ačkoliv sem zavítaly velkoprodukce jako bondovka Casino Royale (2006), dva z filmů Letopisy Narnie – Lev, čarodějnice a skříň (2005) a Princ Kaspian (2008), pokles obratu v sektoru zahraniční produkce v České republice mezi lety 2003 a 2009 byl alarmujících 85%.
Od roku 2010, kdy pobídky pro filmový průmysl zavedla i česká vláda, je Česká republika konečně opět v hledáčku i těch největších světových producentů a obraty zahraniční produkce u nás pomalu stoupají. Do naší země se tak například vrátil čtvrtý díl řady Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011), na Berlinale oceněná dánská Královská aféra (2012), thriller Child 44 (2014), špionážní film Unlocked (2015) nebo Marvelovka Spider-Man: Far From Home (2019). Kromě celovečerních filmů se Česká republika stala významným místem pro natáčení a postprodukci zahraničních seriálů jako Borgia (3 řady odvysílané 2011-2014), Crossing Lines (3 řady, 2013-2015), The Musketeers (3 řady, 2014-2016), Knightfall (2 řady, 2017-2019), Carnival Row (2 řady, 2018-2020) a Das Boot (2 řady, 2018-2020).
Historie v kostce
V České republice má natáčení filmů více než stoletou tradici, rozvíjí se od počátku vzniku kinematografie až k současnému využívání nejnovější techniky a vždy přitahovala zahraniční filmaře. První film natočený na území dnešní České republiky, The Horitz Passion Play, produkovala americká společnost a ve své době byl produkčně velmi náročným „velkofilmem“. V roce 1897 v něm štáb vedený Williamem Freemanem zachytil vyhlášené pašijové hry. Kromě nádherné přírody a pestrého venkova přitahovala zahraniční filmaře především Praha, magické město s unikátní architekturou. Zde se v roce 1913 natáčel jeden z prvních světových filmových hororů, německý Der Student von Prag.
Po první světové válce se Praha stala regionálním centrem americké distribuce. Pobočku si zde v roce 1921 založila společnost United Artists, rok poté Universal, následoval je Fox, MGM, Paramount a RKO. Zkušenosti s americkými metodami práce, řízení společností, reklamy nebo průzkumu trhu ovlivnily řadu významných českých tvůrců, kteří začínali kariéru právě v pobočkách hollywoodských studií. Založení nových a na svou dobu špičkově vybavených ateliérů Barrandov (1931) v moderním komplexu poblíž centra Prahy přitáhlo také zahraniční produkční společnosti. Majitel ateliérů a tehdejší nejvýznamnější český filmový podnikatel Miloš Havel, strýc pozdějšího českého prezidenta Václava Havla, jejich kapacitu dimenzoval nejen pro domácí produkci, ale hlavně pro zahraniční zakázky. V roce 1936 zde tak například mohl francouzský režisér Julien Duvivier natočit v opravdu velkorysých dekoracích velkofilm Golem, z židovské mystiky pocházející příběh člověkem oživené hliněné sochy. V produkci Barrandov Studios bylo do počátku 2. světové války vyrobeno téměř 300 celovečerních filmů, celá československá předválečná kinematografie pak čítá celkem kolem 1300 snímků.
V době nacistické okupace Němci barrandovská studia proti vůli majitele odkoupili, přistavěli tři nové moderní ateliéry a přeměnili Barrandov v jedno z nejdůležitějších center evropského filmového průmyslu. Na konci války, kdy americké bombardování zničilo studia na německém území, točili v Praze všichni významní filmaři z Mnichova i Berlína. Po dobu trvání války zde natočili přes 80 filmů. Nacisty ihned vystřídaly sovětské štáby, které využily místní techniku a zkušeností českých profesionálů k natáčení výpravných propagandistických produkcí. Zestátněný filmový průmysl začal až v roce 1963 opět přijímat zakázky z USA, Velké Británie a Západního Německa. Vrcholem otevírání barrandovských ateliérů západním producentům byl rok 1968, kdy se zde natáčel válečný velkofilm The Bridge at Remagen (1969).
60. léta znamenala rovněž rozkvět a mezinárodní úspěch domácího filmu. Filmaři takzvané České nové vlny sbírali ceny na velkých mezinárodních festivalech, dva filmy získaly Oscara – Obchod na korze (1965) Jana Kadára a Elmara Klose a Ostře sledované vlaky (1966) režírované Jiřím Menzelem. Filmy českých režisérů Miloše Formana, Jiřího Menzela, Ivana Passera a Jana Němce inspirují filmaře dodnes.
Ani normalizace, která následovala invazí spojeneckých vojsk v roce 1968, nedokázala přerušit filmovou tvorbu a spolupráci se zahraničními producenty. V roce 1972 se tu točil další americký film, Slaughterhouse Five (1972), americké projekty přicházely do Prahy i po zbytek 70. a 80. let, kdy převládaly válečné a historické náměty: Operation: Daybreak (1975), All Quiet on the Western Front (1979), Yentl (1983). Největších úspěchů docílil Formanův oscarový Amadeus (1984).
Barrandovská studia měla v průměru 2 200 zaměstnanců a točila kolem čtyřicítky domácích filmů ročně. Mezi nimi byla velká řada nákladných a výpravných filmů – pohádek, dobových filmů. Tvůrci měli prostor vyzkoušet si inovativní postupy a experimentovat, používali na svou dobu skvělé trikové efekty, art departmenty měly k dispozici obrovské možnosti a zdroje. To vše byla pozitivní strana mince státního filmového průmyslu – v tomto ohledu dával tvůrcům prostor pro uplatnění jejich kreativity a znamenal finanční jistotu. Zručnost a know-how našich filmařů tedy nepřišly teprve s posledními několika desetiletími, ale staví na nikdy nepřerušené filmové výrobě trvající od jejích prvopočátků až dosud.
Po roce 1989 se otevřely státní hranice a o tři roky později, v roce 1992, skončil státní monopol na filmovou výrobu. Ponurou atmosféru Prahy stihl využít ještě Steven Soderbergh ve svém Kafkovi (1991). Ale situace se rychle měnila a čeští producenti si uvědomili, že hlavní devízou nemohou být jen jedinečné lokace, ale především profesionalita filmařů, existující filmová infrastruktura a spolehlivost produkčních služeb. Do Prahy zamířily velkoprodukce jako Mission: Impossible (1996), The Bourne Identity (2002), Hellboy (2004), Casino Royale (2006), The Chronicles of Narnia: Prince Caspian (2008), Wanted (2008), Spider-Man: Far From Home (2019) a mnohé další. Natáčely se zde i nákladné evropské produkce jako Jeanne d’Arc (1999), Les Misérables (2000) nebo Napoléon (2002). Vedle komerčních titulů se v Praze dařilo i nezávislým projektům, jako například Everything Is Illuminated (2005) nebo Illusionist (2006).
V roce 2010 Česká republika zavedla filmové pobídky ve formě vratky z českých a některých zahraničních uznatelných nákladů a v současné době patří k nejrušnějším evropským centrům filmové a televizní produkce. Zručnost českých filmařů je světově proslulá, jejich kreativita a schopnost vést se stále více objevují na filmových plátnech po celém světě. Ročně se v České republice natáčí více než 50 filmů a seriálů a zahraniční producenti mají o natáčení u nás zájem. České filmy a koprodukce vyhrávají ceny na festivalech a chodí na ně do kina každý rok stále více diváků. Státní fond kinematografie se zasazuje o vývoj českého filmu podporou vývoje a všech fází produkce, distribuce a propagace. Touto činností zastřešuje širokou oblast filmové kultury a je klíčovou institucí, která podporuje růst nových talentů, spravuje filmové pobídky a propaguje Českou republiku jakožto silného hráče světového filmového průmyslu prostřednictvím České filmové komise.