Ve dnech 20. a 21. září se uskutečnila už druhá Location tour v Ostravě a okolí, kterou zorganizovala ostravská filmová kancelář Film Ostrava!!! ve spolupráci s Czech Film Commission pro české i zahraniční filmaře. Dvoudenní program poskytl účastníkům přehled těch nejzajímavějších lokací v Ostravě a nedalekém okolí a byl inspirativním zážitkem hlavně pro cizince, kteří byli v Ostravě poprvé. Díky ostravské filmové kanceláři se filmaři mohli podívat a vyfotit si místa, kam by se normálně nedostali. Někteří si dokonce s provozovateli nebo majiteli objektů už i předběžně domlouvali podmínky natáčení.

První zastávkou byl městský obvod Ostrava – Poruba v severozápadní části města. Až do konce druhé světové války byla Poruba malou obcí a její význam vzrostl až v 50. letech minulého století, kdy byla vybrána k výstavbě nového samostatného městského celku nazvaného Nová Ostrava. Z původní zemědělské obce se Poruba stala moderním urbanistickým celkem. Za její centrum je považována 1,6 kilometrů dlouhá Hlavní třída, vystavěná v architektonickém stylu tzv. Sorely.

Další zajímavostí, kterou filmaři v Ostravě navštívili, byl Areál československého opevnění Hlučín-Darkovičky, který vznikal v letech 1935-1938. Tato významná vojensko-technická památka byla vybudována na obranu proti fašistickému Německu. V muzeu jsou k vidění 2 pěchotní sruby, jeden řopík a tvrzový pěchotní srub. Hlavní expoziční objekt, pěchotní srub Alej,  dvoukřídlý, dvoupodlažní pěchotní srub, byl vybudovaný v letech 1936-1937 (čelní stěna 2,75 m a strop 2 m železobetonu), který obývala třiceti šestičlenná osádka.

Obec Ludgeřovice, ležící na východním okraji Oderských vrchů mezi městy Ostrava a Hlučín byla další zastávkou location tour. Z vyvýšenin jsou na jihu viditelné vrcholy Beskyd a za dobré viditelnosti na severozápadě i vrcholy Jeseníků. Dominantou obce je římskokatolický chrám sv. Mikuláše spolu s doprovodnými budovami fary a hospodářských staveb, vše postaveno v německém novogotickém slohu z červených ostře pálených cihel v roce 1907. Nad kostelem se tyčí 75 metrů vysoká hranolová věž se zvonicí. Projektantem i stavitelem byl Josef Holuscha z Dolního Benešova.

Novobarokní budovu divadla Antonína Dvořáka, kterou navrhl architekt Alexander Graf měli filmaři možnost prohlídnout a nafotit během příprav na večerní představení. Vlastní stavbu zrealizovala firma Noe & Storch z Ostravy pod vedením architekta Josefa Schlögla. Jako u prvního divadla v Československu byly použity železobetonové nosníky a horizontální překlady. Vnitřní prostory divadla vyzdobili sochaři firmy Johann Bock & syn. Sochy na fasádě jsou dílem Eduarda Smetany, zatímco štítovou skupinu průčelí vytvořil Leopold Kosiga. Stropní obraz v hledišti namaloval akademický malíř Eduard Veith. Hlavní oponu představující alegorii na práci, obchod a umění namalovali v ateliéru Koutský & Rottonar.

Jedním z nejatraktivnějších míst, hlavně pro zahraniční filmaře, je technicky a stavebně autenticky dochovaný areál kamenouhelného dolu Michal, kde se uhlí začalo dolovat v první polovině 19. století. Více než 600 m hluboký uhelný důl pojmenovaný po c.k. dvorním radovi Michaelu Laierovi byl založen roku 1843. V letech 1913 až 1915 byl elektrifikován a zároveň velkoryse přestavěn podle projektu architekta Františka Fialy, žáka proslulého zakladatele vídeňské moderní průmyslové architektury Otto Wagnera. Útlum Dolu Michal začal v roce 1993, těžit se zde definitivně přestalo v roce 1995. Po ukončení provozu bylo záměrem památkové péče zachovat celý areál v jeho původní podobě tak, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli a zanechali vše na svém místě včetně špinavých stěn, ohmataného zábradlí, ošlapaných schodů a oprýskaných nátěrů.

Pozůstatky „měsíční krajiny“ jsou dnes již rekultivovány, přesto si tato část Karvinska (Karviná-Doly) zachovává osobitý ráz. Jednou z nově rekultivovaných částí je i plocha, kde se dnes rozkládá golfové hřiště Karviná-Lipiny, které nabízí možnost zahrát si golf na místě bývalých odvalů a hlušin s výhledem na fungující doly.

Poslední zastávkou location tour byl bývalý průmyslový areál Dolních Vítkovic, tedy koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren a těžní věž dolu Hlubina, které představují unikátní industriální památku a nezaměnitelný symbol Ostravy. Po úpravách areálu, které vrací těmto místům život, najdete v plynojemu multifukční aulu s celkovou kapacitou 1509 míst k sezení včetně dalšího malého sálu a šesti učeben, kterou navrhl architekt Josef Pleskot. Ve druhé polovině 19. století a počátkem 20. století zaznamenaly Vítkovice dynamický rozvoj těžkého průmyslu – těžba uhlí, hutnictví, výroba oceli, strojírenství, čímž došlo k rozvoji průmyslu v celé aglomeraci. Výstavba průmyslových komplexů a hal ve Vítkovicích a rostoucí produkce výroby měla za následek prudký nárůst populace, který šel ruku v ruce s budováním sociálního zázemí a občanského vybavení pro dělníky a ostatní zaměstnance železáren. Byly stavěny bytové domy pro dělníky a úředníky, byly budovány i ve své době ojedinělé objekty závodní nemocnice, jeslí, závodní jídelny, prádelny a závodních obchodů. Štítová kolonie na Lidické ulici patří k nejzachovalejším v Ostravě. Jedná se o souvislou řadu spojených dvojdomků, se společnými štíty, které sloužily zaměstnancům tehdejšího Vítkovického horního a hutního těžířstva. Domky jsou z neomítaného režného zdiva a každý má svoji zahrádku.