„Propagujeme Českou republiku jako atraktivní destinaci pro audiovizuální produkci, jsme pro zahraniční producenty kompletním zdrojem informací ohledně natáčení tady u nás, přispíváme ke zkvalitňování spolupráce mezi filmaři a úřady, podporujeme vznik regionálních filmových kanceláří,“ shrnuje činnost Czech Film Commission (České filmové komise) Pavlína Žipková. Do tříčlenného týmu kanceláře přibyla loni na podzim přímo z filmové produkce, v níž strávila osmnáct let.

Osmnáct let není málo. Proč jste se po tak dlouhé době rozhodla s produkcí skončit? Asi právě proto, že to není málo. Čím jste starší, tím víc se otáčíte zpátky a ptáte se sami sebe, co za vámi zůstává. Úžasné byly hrané rekonstrukční dokumenty, těm jsem se věnovala asi nejvíc. Ale takové pěkné projekty se kvůli financování naskytnou jednou za dva, tři roky. A já chtěla dělat něco smysluplného a užitečného častěji. Práce u Czech Film Commission taková je? No jasně. Pomáháme České republice získat zahraniční filmové a televizní zakázky, v tom nám pomáhá systém filmových pobídek. Podporujeme zaměstnanost domácích lidí v audiovizuálním sektoru. Je to branže s velkým potenciálem, která může „vyrábět“ kdekoli na světě. A my se snažíme, aby se u nás točilo co nejvíc, aby se zaměstnávali naši lidé, využívaly reálné lokace i ateliéry, aby se odebíraly služby od českých firem. Takže proto propagujeme naši zemi v zahraničí a proto se taky podílíme na vytváření lepších podmínek pro natáčení u nás. Aby z nich profitovali jak filmaři, tak i stát, regiony a veřejnost. Zastavme se u filmových pobídek. Dokážete stručně vysvětlit, o co jde? Je to nástroj státu k nalákání a udržení filmové výroby. Bez pobídek bychom nebyli mezinárodně konkurenceschopní. České filmové pobídky mají formu vratky. Producent získá zpět určité procento z peněz, které v ČR utratil. Daří se nám získávat nové zakázky, ale vrací se i filmaři, kteří u nás už točili a byli s odvedenou prací spokojeni. Objem financí, které tady zahraniční filmaři utratí, se rok od roku zvyšuje a produkce zaměstnává čím dál víc lidí, což je důkazem funkčnosti filmových pobídek. Bez nich bychom tenhle rozhovor nevedli. Jakým způsobem Czech Film Commission vytváří filmařům dobré podmínky? Abychom v zahraničí mohli přesvědčivě propagovat produkt „film friendly ČR“, musíme tady udělat hodně neviditelné práce. Filmová komise je například prostředníkem v komunikaci mezi úřady a filmaři, snaží se třeba přispívat k úpravám povolení natáčení. Úřadům vysvětlujeme, že požadavky filmařů nejsou nesmyslné, filmařům se zase snažíme vysvětlovat, proč ten který úřad má určitá omezení. V regionech jsme postupem let vybudovali síť kontaktních míst, takzvaných filmových kanceláří, které jsme naučily s filmaři spolupracovat, připravit pro ně podmínky, usnadnit natáčení. Tohle jsou jen některé příklady, je toho samozřejmě mnohem víc. Jaké výsledky za Czech Film Commission stojí? V počátcích vyjednávání o pobídkách kolem roku 2005 se Czech Film Commission stala sjednotitelem lidí a institucí z filmové branže. Bylo třeba, aby všichni vystupovali a argumentovali jednohlasně. Počítáme mezi své zásluhy i to, že v našich regionech roste povědomí o možnostech audiovizuální produkce a vznikají ty regionální filmové kanceláře, které už jsem zmínila. Teď jich máme v ČR osm a devátá se právě rodí v Brně. Můžeme na ně filmaře odkazovat a víme, že díky nám budou mít v regionu spolehlivého partnera. A co čeští filmaři, jak Czech Film Commission vnímají čeští filmaři? Berou ji hlavně jako národní filmovou kancelář, která směrem do zahraničí propaguje Českou republiku a má za úkol přilákat zahraniční produkce. Už ale málokdo z našich filmařů ví, jak velký podíl měla komise na vzniku pobídek a že de facto i díky ní teď mají práci. Taky ne všichni tuší, že ty regionální filmové kanceláře, které jim poslední dobou dost usnadňují natáčení po celé republice, vznikly naší zásluhou. Jinak se na nás čeští filmaři obracejí třeba s žádostí o doporučení kontaktů v zahraničí. Pokud chystají natáčení mimo hranice naší země, můžeme jim poradit s kontakty na filmové kanceláře po celém světě, známe se ze setkání na festivalech a produkčních trzích, z jednání v asociacích, jejichž jsme členy. Světová AFCI (Mezinárodní asociace filmových komisí) sdružuje celosvětově přes 300 členů, takže patříme do velké mezinárodní rodiny. Co by se dalo ohledně Czech Film Commission zlepšit? S Czech Film Commission má český audiovizuální průmysl jasnou tvář pro zahraniční producenty, představujeme centrální nezávislé místo, na které se mohou obrátit. Ale už bohužel nemáme čas a kapacity na to oslovovat zahraniční producenty cíleně, anebo aktivně pracovat na vývoji některých látek a filmů, se kterými nás ze zahraničí často oslovují. Na to je nás v tuto chvíli málo a na další rozšíření kanceláře nám chybí finanční prostředky. Je taky rozhodně třeba posílit domácí „self promo“ komise. Určitě bych chtěla přispět k tomu, aby o naší práci více věděli čeští filmaři i veřejnost. Napadlo mě, mimo jiné, že například pro laickou veřejnost bychom mohli vytvořit jakýsi zábavný filmařský slovníček. Když třeba řeknete „Podej sem toho negra“, sociálně citlivější osobu to může zaskočit. Přitom je ale negr běžně užívaná osvětlovačská pomůcka. A nějaký další projekt? Zatím jen ve stádiu uvažování - zajímá mě ekologie filmového natáčení. Štáby často produkují velké množství odpadu. Představte si třeba moře plastových kelímků na pití, které jsou potřeba pro stočlenný štáb po dobu několikaměsíčního natáčení. Pokud má producent vůbec možnost mluvit cateringu do toho, z čeho se bude na place pít, musí zvažovat řadu finančních a logistických faktorů. Většinou samozřejmě vítězí to nejlevnější a organizačně nejméně náročné řešení. Podle ekologa jsou pro přírodu méně zatěžující omyvatelné hrnky. Pro šéfa cateringu ale hraje roli jejich skladnost a váha. Nehledě na to, že mýt sto hrnků třikrát denně by vyžadovalo další personál. Roli například hraje i to, jak často se štáb stěhuje z místa na místo. Ekologie filmové produkce je komplexnějším tématem, než by se mohlo zdát.