24. října 2018
Podzimní lokační výpravy jsou zpravidla milou výzvou jak pro organizátory, tak pro účastníky. Slunce dřív zachází a stupně teploměru rovněž nedosahují květnových teplot. Vysočina nám ale přinesla samá překvapení, od sluncem prozářených dnů babího léta až po unikátní lokace hodné filmů, seriálů, reklam i focení.
Krásy Českomoravské vrchoviny jsme se skupinkou lokačních skautů, filmových architektů a fotografů poznávali 17. a 18. října. Úspěšné organizace se chopila Michaela Králová, nová posila Filmové kanceláře Vysočina, a první zastávkou location tour byl zámek Herálec.
Vyšperkovaný zámecký hotel Chateau Herálec s anglickým parkem pochází z 16. století a v průběhu let zažil mnoho rekonstrukcí, majitelů a sloužil různorodým účelům. Dnes je zámek přestavěn do noblesní a velmi stylové podoby. V interiérech se přirozeně mísí renesance, gotika a baroko a citlivou přestavbou ožila také výrazně zdobená fasáda a gotický exteriér se zámeckým nádvořím.
Úplně jinou atmosférou dýchá selské přírodní muzeum Michalův statek v obci Pohleď. Národní kulturní památka nabídla filmařům pohled do dob před zrušením poddanství v roce 1848. Zemědělská usedlost nabízí autenticky zařízené obytné pokoje s hliněnou podlahou, bramborové sklepy nebo chlév s kůlničkou. A nebylo by pořádné vesnice bez zapadlého lokálu. Hostinec u Františka Josefa je útulný, autentický a hlavně film-friendly!
Zámek Žďár nad Sázavou aneb barokní perla českých památek zapsaných do seznamu UNESCO je impozantním dílem architekta Jana Blažeje Santiniho. I když nebylo v našich silách projít každé zákoutí opatství, nevynechali jsme barokní konírny, sádky v rozlehlém parku nebo pohled na překrásně zachovalou a doposud nerestaurovanou nástěnnou malbu na stropě hlavního sálu prelatury. Santiniho skvostům na Vysočině dominuje poutní kostel na Zelené hoře s půdorysem pěticípé hvězdy a stropní plastikou, která podle legendy znázorňuje jazyk Jana Nepomuckého.
První den naší location tour jsme zakončili na mírně hrůzostrašné a o to víc půvabné lokaci – v renesančním zámku Brtnice, jenž v dobách minulých představoval pro šlechtu oddechovou zastávku na cestě z Prahy do Vídně. Velká rozloha zámku se třemi nádvořími je doplněna okolním lesoparkem s pohádkovou vůní, avšak skřítky ani víly jsme tu nepotkali, filmaři ať raději počítají s vlastním komparzem. Ostatně majitel filmové štáby určitě rád přivítá, objekt je totiž v současnosti bez jakéhokoli stálého využití.
Třebíč je jednoduše město plné pokladů. Zjistili jsme to na vlastní oči, když jsme ochutnávali pravou třebíčskou whiskey Trebitsch ve stejnojmenném zbrusu novém film-friendly baru, procházeli se okouzlujícím židovským hřbitovem v barvách podzimu nebo údivem kroutili hlavami v bazilice sv. Prokopa, která se už objevila v několika filmech a českých pohádkách. Nejpůsobivějšími byly pro filmaře křivolaké dlážděné uličky židovské čtvrti s historickými detaily na každém rohu. Produkce tu nebudou mít nouzi o dobové artefakty, zachovalé portály domků nebo tmavé průchody vedoucí do malebných dvorků.
Po rychlé návštěvě jihlavského podzemí, jehož systém chodeb jinak čítá celých 25 kilometrů a nachází se přímo pod starobylým centrem Jihlavy, jsme dorazili na poslední místo našeho putování po Vysočině, do areálu kláštera Želiv. Dodnes aktivní centrum duchovního života premonstrátů tvoří postupně renovovaný konvent kláštera v barokním slohu s přilehlým kostelem Narození Panny Marie, rovněž v Santiniho architektonické režii. Prostředí kláštera navíc nabízí příjemné ubytování, restauraci, zázemí v hospodářských budovách, rybníky a také malý pivovar. Zkrátka to pravé místo pro duševní blaho nebo stříbrné plátno - ostatně jako všechny lokace na naší cestě po Vysočině.
