Rozhovor s šéfproducentem Sirena Film Pavlem Müllerem

Sirena Film patří mezi přední české produkční společnosti s mnoha zkušenostmi na velkých zahraničních projektech streamovacích platforem a filmech oceňovaných diváky i odbornou kritikou. V současné době je k vidění Na západní frontě klid, na kterém Sirena Film spolupracovala s německou Amusement Park Films.  

Na západní frontě klid, foto: Netflix / Reiner Bajo

Česká filmová komisařka Pavlína Žipková si povídala s šéfproducentem společnosti Pavlem Müllerem o tom, jak se liší produkce pro streamovací giganty, o aktuální situaci v českém filmovém průmyslu a budoucích trendech ve světové filmové produkci. 

Jako šéfproducent společnosti Sirena Film zajišťujete servisní produkci pro evropské koprodukční filmy i streamovací společnosti. V čem je produkce pro streamery jiná?  

Produkce je systematičtější v mnoha aspektech, platformy mají korporátnější přístup, existují předepsané postupy v jednotlivých fázích, ale jedná se spíše o reporting společnosti či způsoby komunikace, než že by byla zásadně jiná výroba. Tam se samozřejmě projevují větší finanční možnosti a s tím spojený důraz na kvalitu, na přípravu, zkoušky atd. Obecně řečeno je mnohem méně kompromisů.

Jaký je váš přístup ke green filming – udržitelnému natáčení?  

Čelili jsme a čelíme mnoha opatřením kvůli covidu, která jsou v přímém rozporu s green filming filozofií, jako např. balení všech jídel, pouze poloviční kapacity povolené v dopravě apod. Je ale nepochybné, že je to trend, který hlavně bude vyžadován a systematizován.

Jakým způsobem získáváte zahraniční projekty? Nabízíte společnost aktivně v zahraničí?

Hlavně na základě předchozích projektů, ať už přímých kontaktů, či zprostředkovaných. O aktivní přístup jde hlavně na festivalech, převážně v Cannes a v Berlíně. Naší nejlepší reklamou jsou zdárně realizované projekty, Na západní frontě klid je toho dalším příkladem.

Sirena Film pracovala na řadě projektů pro skandinávské země – dá se říci, že toto je vaše oblast „expertízy“, nebo je to shoda náhod?

Shoda náhod to jistě není, vychází to z naší historie, kdy jsme se z převážně reklamní produkce postupně transformovali produkcí filmů zejména pro francouzské a dánské produkce. Francouzské díky vazbám a původu zakladatele Sireny Artemia Benkiho, dánské díky individuálním kontaktům a úspěšným historickým filmům. Prvním byl film s českým názvem Plamen a Citron režiséra Ole Christiana Madsena, dalším a asi zásadním pro nás byla Královská aféra režiséra Nikolaje Arcela, která přinesla i nominaci na Oskara v roce 2013 za nejlepší cizojazyčný film roku. Dá se tedy říci, že je to naše oblast expertízy, kdy jsme schopni i ze zkušeností z předchozích projektů najít řešení, jak realizovat ambiciozní projekty za rozpočty, které zatím nedosahují výší rozpočtů streamovacích společností.

Na konci října jste vedl školení pro filmové produkce a další filmové profese na téma: "Netflix, HBO, Amazon jako nová výzva" ve Zlíně. Podílíte se na nějakých dalších školeních pro filmaře?

Upřímně řečeno to byla pro mě osobně první zkušenost tohoto druhu. Snažíme se na každém projektu mít několik začínajících filmařů jako trainees. Nyní jsme také v kontaktu s FAMU a plánujeme zapojení několika studentů v příštím roce do produkce TV seriálu režírovaného Thomasem Vinterbergem.

Vnímáte vzdělávání jako cestu, jak rozšířit výrobní kapacity českého filmového průmyslu tak, aby odpovídaly současné poptávce zahraničních produkcí?

Bezpochyby, všichni v oboru zápolíme s nedostatkem zkušených štábových profesí, je tedy v našem společném zájmu udělat maximum pro rozšiřování kapacity. Vzdělání a možnosti praxe jsou pro to klíčové.

V kterých profesích jsou čeští filmaři zahraničními produkcemi najímáni nejčastěji? A čím je to způsobeno?

Jedná se v podstatě o všechny profese. Výjimkou jsou pouze hlavní kreativní pozice, režie, kamera, production designer či costume designer. Což ale vyplývá ze specifik daných projektů, ne z nedůvěry vůči českým profesím. Na našich projektech se vždy snažíme maximalizovat český podíl, např. na filmu Marguerite (režie Xavier Giannoli, 2015) k naší velké radosti pracoval jako production designer bohužel již zesnulý Martin Kurel, který za film obdržel francouzskou cenu César. Na projektu Na západní frontě klid jsme měli v hlavních pozicích zvukaře Viktora Prášila či stunt coordinatora Marka Svitka. Je to způsobeno velkou důvěrou v české filmaře, dlouhý seznam kvalitních projektů realizovaných v ČR je toho důkazem, mnohdy mají čeští kandidáti na pozice lepší CV než jejich konkurenti ze zahraničí. Finanční benefity šetřící náklady na cestování a ubytování to jen doplňují.

Jak se podle vaší zkušenosti promítlo přerušení přijímání žádostí o filmové pobídky do situace v českém filmovém průmyslu?

Zásadně, myslím, že se to ještě více projeví v příštím či následujících letech. Sami jsme díky přerušení ztratili několik projektů, které byly či budou realizovány v jiných zemích. Nejzásadnější hodnotou pobídek je stabilita a jistota, což přerušením bylo vážně narušeno. Doufejme, že po znovuotevření bude program standardně funkční již bez přerušení.

Jaká jsou podle vašeho názoru hlavní kritéria, která rozhodnou o tom, že zahraniční produkce přijede točit do České republiky? Případně proč?

Je to kombinace, prvním předpokladem je samozřejmě téma projektu, které musí být vhodné pro realizace v ČR, pak je to solidnost a důvěryhodnost takového řešení. Skládajícího se z mozaiky stabilních pobídek, důvěry v produkční řešení, dostatek zkušených štábových profesí a dodavatelů subdodávek, stavebních firem apod, univerzalita lokací a přírodních prostředí atd. Limitujícím faktorem jsou naopak omezené ateliérové kapacity.

Vidíte v současnosti nějaký trend v chystaných filmových projektech, pokud jde o způsob výroby, využití nových technologií apod.?

Bude to bezpochyby stále větší důraz na green filming, podmíněný např. i využíváním státních podpor, dále větší zapojení LED technologií ve specializovaných studiích atd.

Reportáž z natáčení >