Domácí tvorba

Česká republika je a vždy byla filmovou zemí. Tradice českého filmu sahá až k počátkům světové kinematografie. Moderní filmové společnosti i profesionální ateliéry v Čechách existovaly již začátkem 20. století a některé české filmy se mezinárodně proslavily dokonce ještě před příchodem zvuku. Ve 30. letech 20. století byly navíc vybudovány barrandovské ateliéry – ve své době nejmoderněji vybavené studio v Evropě, které se stalo symbolem českého filmového průmyslu.

Dalším důležitým pilířem české kinematografie vždy byla FAMU, Filmová a televizní fakulta akademie múzických umění v Praze, založená v roce 1946, která podstatně přispěla k rozvoji a věhlasu domácí tvorby a vychovala mnoho vynikajících českých i zahraničních filmařů. I díky tomuto profesionálnímu zázemí, byla česká kinematografie tradičně pojímána jako důležité umělecké odvětví, rozvíjející a posouvající hranice filmového jazyka. Pojem Česká nová vlna konce 60. let je známý celému filmovému světu. Díky vysoké umělecké kvalitě české filmy slavily a slaví velké úspěchy na mezinárodních filmových festivalech a několik se jich dokonce může pyšnit i soškou Oscara.

Od roku 2000 vzrostla domácí filmová produkce a počet českých filmů, které se v tuzemsku vyrobí, téměř trojnásobně. Vysoká zůstává i návštěvnost českých kin, a to i přesto, že každým rokem roste cena vstupného. V roce 2017 mělo distribuční premiéru 58 českých hraných, animovaných a dokumentárních filmů a jejich podíl na návštěvnosti v kinech byl 22,2 %. V roce 2016 to bylo dokonce 64 snímků s podílem na celkové návštěvnosti 29,5 %. Z těchto čísel je zřejmé, že české publikum navštěvuje v kinech s oblibou české filmy. Tato oblíbenost tuzemských filmů je pro Českou republiku v mezinárodním srovnání specifická.